středa 28. června 2017

Pan neviditelný

Takže jakpak to máme dlouho? Čtyři měsíce? Ano, nepsala jsem obrovsky dlouho a nestydím se. Noooo, možná trošku...malinko, ale když já opravdu prožívám chvíle pohody a klidu. Přešly noci smutku a pláče a ten můj malý Bůh a spousta strážných andělů mi poslali toho neeeej chlapa. 

Někdy prostě opravdu člověk kouká jinam a nevidí jasně zřetelné a viditelné, jenž stojí přímo vedle něj. Čtyři měsíce jeho snahy se vyplatily a pro mě nejdůležitější věc....nevzdal to. Nevzdal to v okamžiku, kdy já dělala šílenosti, nevzdal to, když jsem nereagovala na jeho snahu a ani potom, co jsem ho odmítala. Pro mě naprosto bláznivé.....zná mě líp, než kdokoliv jiný, protože četl mé řádky, poslouchal mé historky, naslouchal mému životu, viděl mě smutnou, rozvernou, drzou, hubatou, smějící se......a já to neviděla, protože byl pro mě kolega, kamarád a ten milý člověk, co mi po večerech občas napíše. 

Můj život se za poslední rok obrátil. Díky prožitým událostem jsem spadla s bolavou duší tak na dno, že nebyl večer, abych neplakala. Každý den jsem mučila sama sebe myšlenkou, že už nebudu šťastná, že mě nebude mít už nikdo rád. Přestala jsem doufat a všechny muže ze svého života vymazala.....ale on zůstal a nedělal nic, jen mlčky čekal a věřil v ten moment, kdy se na něj podívám a naše pohledy se spojí. 

A ten den přišel.....máte někoho, kdo s vámi mluví a poslouchá, máte někoho, kdo si s vámi píše a píše tak krásně až z toho srdce poskočí a píše každý, každičký den....ale přijde večer a nic...ticho a žádná zpráva, a tak čekáte do rána a pořád nic.....cítíte smutek a strach.....ale človíček se ozve.....v ten moment je úleva a vám dochází, kolik pro vás pan neviditelný znamená, jak moc jste se o něj báli, jak moc ho potřebujete, jak moc........ 

Jsou dny, kdy ztrácíte víru a já ty okamžiky měla....ale já jen měla zavřené oči a i srdce. Díky němu jsem šťastná bytost, jenž cítí bušení srdce pokaždé, co se na ni podívá. Naše oči se spojily, naše rty se dotkly, naše duše cítí, že k sobě patří. Nevěřila jsem, ale zase věřím.....Mám po svém boku toho nejúžasnějšího muže s obrovským srdcem, s úsměvem strážného anděla, jenž je na mě a mé děti neuvěřitelně hodný. Miluji ho za každičký den, do kterého se probudím a vím, že neutekl a je s námi, za každé pohlazení a slova TO ZVLÁDNEM. 
  
Jestli mi někdo někdy řekne, že láska není......tak uvidí......láska je....jen není vždycky samý sval, nemá dva metry, plné konto a machrovské kecy......koukejte kolem sebe, protože může sedět v rohu a jen si vás prohlížet s obavou, že není dost dobrý. A přitom je vtipný a milý a neuvěřitelně chytrý a gentleman.....a je ten pravý... 

Děkuji, ty tam nahoře, za všechny dny trápení a smutku.....bez nich bych nepřišla na to, jaká já jsem vlastně kráva a neotevřela bych oči. 
Takže mojí milí zlatí, přeji vám v životě brzké otevření očí i srdce a ať to netrvá tolik let jako mi. 

Snad se ozvu dříve, než za čtyři měsíce.....ale mám vše, co jsem kdy chtěla.....pana neviditelného a spokojené děti. 
Muck

Žádné komentáře:

Okomentovat