pátek 10. února 2017

Pan BOŽSKÝ

Sedím u noťasu a marně přemýšlím, co napsat. Je to, jak milostný dopis pro někoho, komu ho nikdy nedáte. Přemýšlím, jestli bych takový dopis byla schopná napsat. Slova, věty, řádky, odstavce, celé stránky slov, jenž nikdo nikdy nedostane. Co by v takovém dopise asi bylo? 

Slova pro někoho, koho bych měla milovat, s kým bych měla žít, jehož srdce by mělo patřit mně.....koho neznám a možná znám, jen.....se naše oči ještě nestřetly, jen se naše ruce ještě nedotkly, jen jsme možná ještě nemohli být spolu..... 

Tyto slova patří tomu jenž mě hladí pohledem, jenž kolem mě prochází a něžně se mě dotýká, jehož slova patří mému srdci. Každá chvíle strávená s ním je něco, co se neodmítá a je dar, který nám byl dán. Prožít s ním život, je jak pohádka s dobrý koncem, v kterou jsem celou věčnost věřila. Konečně můžu věřit snům a přáním....vždy, když vím, že ho mám po svém boku.  

Tak nějak by možná ten dopis zněl, možná by si ho on přečetl a možná by naše láska trvala věčně....byl by to pan božský, ten který mě bude překvapovat, kouzlit úsměv na tváři, hladit po tváři pokaždé, když budu smutná, držet mě v náruči, když budu usínat,  v noci mě jemně hladit po vlasech a líbat na šíji přesně tam, kde se mi vzrušením rozpulsuje tepna, ráno mě budit vůní kávy a po večerech rozmazlovat sklenicí vína a dobrým jídlem.... 

Možná jsem měla takový dopis napsat před Štědrým dnem, aby duch vánoc věděl, koho mi přivést do cesty. Ale pohádka a ani další romantický film se nekonal a štědrý den jsem prožila v poklidu rodinného kruhu. Takže trávím dny v práci a se svými dětmi, pořád unavená a jediná chuť jenž mě nepřešla...je na jídlo :-D 
Co je však horší než přání, jenž se nevyplní? Fakt, že nevěřím v muže, jenž je pan božský, nevěřím v lásku, jenž na mě někde čeká.....nevěřím snům..... 

Můj dopis by měl znít asi úplně jinak.....můj strážný anděli, otevři mé srdce, mou mysl....vrať mi mou víru v lepší zítřky....vrať mi mou chuť se zamilovat a přiveď mi do cesty někoho, kdo věří stejným hodnotám, nebude lhát, bude svobodný a bude  opravdu milovat...... 

Jsem opravdu tak náročná? Možná ano, ale měnit se nebudu.....k vůli mě taky nikdo svůj život měnit nebude.... 

Samota léčí......., ale já z ní evidentně po přečtení všeho, co jsem napsala, blbnu....

Žádné komentáře:

Okomentovat