středa 28. června 2017

Pan neviditelný

Takže jakpak to máme dlouho? Čtyři měsíce? Ano, nepsala jsem obrovsky dlouho a nestydím se. Noooo, možná trošku...malinko, ale když já opravdu prožívám chvíle pohody a klidu. Přešly noci smutku a pláče a ten můj malý Bůh a spousta strážných andělů mi poslali toho neeeej chlapa. 

Někdy prostě opravdu člověk kouká jinam a nevidí jasně zřetelné a viditelné, jenž stojí přímo vedle něj. Čtyři měsíce jeho snahy se vyplatily a pro mě nejdůležitější věc....nevzdal to. Nevzdal to v okamžiku, kdy já dělala šílenosti, nevzdal to, když jsem nereagovala na jeho snahu a ani potom, co jsem ho odmítala. Pro mě naprosto bláznivé.....zná mě líp, než kdokoliv jiný, protože četl mé řádky, poslouchal mé historky, naslouchal mému životu, viděl mě smutnou, rozvernou, drzou, hubatou, smějící se......a já to neviděla, protože byl pro mě kolega, kamarád a ten milý člověk, co mi po večerech občas napíše. 

Můj život se za poslední rok obrátil. Díky prožitým událostem jsem spadla s bolavou duší tak na dno, že nebyl večer, abych neplakala. Každý den jsem mučila sama sebe myšlenkou, že už nebudu šťastná, že mě nebude mít už nikdo rád. Přestala jsem doufat a všechny muže ze svého života vymazala.....ale on zůstal a nedělal nic, jen mlčky čekal a věřil v ten moment, kdy se na něj podívám a naše pohledy se spojí. 

A ten den přišel.....máte někoho, kdo s vámi mluví a poslouchá, máte někoho, kdo si s vámi píše a píše tak krásně až z toho srdce poskočí a píše každý, každičký den....ale přijde večer a nic...ticho a žádná zpráva, a tak čekáte do rána a pořád nic.....cítíte smutek a strach.....ale človíček se ozve.....v ten moment je úleva a vám dochází, kolik pro vás pan neviditelný znamená, jak moc jste se o něj báli, jak moc ho potřebujete, jak moc........ 

Jsou dny, kdy ztrácíte víru a já ty okamžiky měla....ale já jen měla zavřené oči a i srdce. Díky němu jsem šťastná bytost, jenž cítí bušení srdce pokaždé, co se na ni podívá. Naše oči se spojily, naše rty se dotkly, naše duše cítí, že k sobě patří. Nevěřila jsem, ale zase věřím.....Mám po svém boku toho nejúžasnějšího muže s obrovským srdcem, s úsměvem strážného anděla, jenž je na mě a mé děti neuvěřitelně hodný. Miluji ho za každičký den, do kterého se probudím a vím, že neutekl a je s námi, za každé pohlazení a slova TO ZVLÁDNEM. 
  
Jestli mi někdo někdy řekne, že láska není......tak uvidí......láska je....jen není vždycky samý sval, nemá dva metry, plné konto a machrovské kecy......koukejte kolem sebe, protože může sedět v rohu a jen si vás prohlížet s obavou, že není dost dobrý. A přitom je vtipný a milý a neuvěřitelně chytrý a gentleman.....a je ten pravý... 

Děkuji, ty tam nahoře, za všechny dny trápení a smutku.....bez nich bych nepřišla na to, jaká já jsem vlastně kráva a neotevřela bych oči. 
Takže mojí milí zlatí, přeji vám v životě brzké otevření očí i srdce a ať to netrvá tolik let jako mi. 

Snad se ozvu dříve, než za čtyři měsíce.....ale mám vše, co jsem kdy chtěla.....pana neviditelného a spokojené děti. 
Muck

pátek 10. února 2017

Pan BOŽSKÝ

Sedím u noťasu a marně přemýšlím, co napsat. Je to, jak milostný dopis pro někoho, komu ho nikdy nedáte. Přemýšlím, jestli bych takový dopis byla schopná napsat. Slova, věty, řádky, odstavce, celé stránky slov, jenž nikdo nikdy nedostane. Co by v takovém dopise asi bylo? 

Slova pro někoho, koho bych měla milovat, s kým bych měla žít, jehož srdce by mělo patřit mně.....koho neznám a možná znám, jen.....se naše oči ještě nestřetly, jen se naše ruce ještě nedotkly, jen jsme možná ještě nemohli být spolu..... 

Tyto slova patří tomu jenž mě hladí pohledem, jenž kolem mě prochází a něžně se mě dotýká, jehož slova patří mému srdci. Každá chvíle strávená s ním je něco, co se neodmítá a je dar, který nám byl dán. Prožít s ním život, je jak pohádka s dobrý koncem, v kterou jsem celou věčnost věřila. Konečně můžu věřit snům a přáním....vždy, když vím, že ho mám po svém boku.  

Tak nějak by možná ten dopis zněl, možná by si ho on přečetl a možná by naše láska trvala věčně....byl by to pan božský, ten který mě bude překvapovat, kouzlit úsměv na tváři, hladit po tváři pokaždé, když budu smutná, držet mě v náruči, když budu usínat,  v noci mě jemně hladit po vlasech a líbat na šíji přesně tam, kde se mi vzrušením rozpulsuje tepna, ráno mě budit vůní kávy a po večerech rozmazlovat sklenicí vína a dobrým jídlem.... 

Možná jsem měla takový dopis napsat před Štědrým dnem, aby duch vánoc věděl, koho mi přivést do cesty. Ale pohádka a ani další romantický film se nekonal a štědrý den jsem prožila v poklidu rodinného kruhu. Takže trávím dny v práci a se svými dětmi, pořád unavená a jediná chuť jenž mě nepřešla...je na jídlo :-D 
Co je však horší než přání, jenž se nevyplní? Fakt, že nevěřím v muže, jenž je pan božský, nevěřím v lásku, jenž na mě někde čeká.....nevěřím snům..... 

Můj dopis by měl znít asi úplně jinak.....můj strážný anděli, otevři mé srdce, mou mysl....vrať mi mou víru v lepší zítřky....vrať mi mou chuť se zamilovat a přiveď mi do cesty někoho, kdo věří stejným hodnotám, nebude lhát, bude svobodný a bude  opravdu milovat...... 

Jsem opravdu tak náročná? Možná ano, ale měnit se nebudu.....k vůli mě taky nikdo svůj život měnit nebude.... 

Samota léčí......., ale já z ní evidentně po přečtení všeho, co jsem napsala, blbnu....