sobota 17. prosince 2016

Vážně ŠŤASTNÉ a VESELÉ?

Jsem marod, bacil mě sklátil jako když se kácí les. Přilepil mě na tři dny k posteli a já byla ráda, když jsem se nemusela pomočit do postele a došla jsem pokaždé vítězně na záchod. Teď už je o pár stupňů lépe a já mám sílu vstát, dojít do kuchyně, kultivovaně se najíst a neumřít u toho. Pravda je, že jsem zpocená jako prase a vůbec netuším, kde se ve mně tolik vody bere. Že bych přepla na pocení?  Avšak díky nemoci jsem si uvědomila, jak moc mi chybí psaní a vy. A jsou už téměř Vánoce, tak proč vám nedát dárek už teď. 

Vzhledem k tomu, že jsem tři dny strávila v poloze ležícího střelce, donutilo mě to koukat na filmy. A ne jen tak ledajaké filmy. Tři dny jsem obhlížela vánoční filmy plné romantiky a dobrých konců. Fakt jsem si pobrečela. Jsem cíťa a romantika, láska a šťastné vánoční konce, mě dohánějí k slzám. 
  
Každopádně mě to donutilo přemýšlet, jestli je vánoční čas opravdu tak kouzelný a plní se opravdová přání. Jestli se samota ztrácí  a nikdo není sám. Jestli dobro zvítězí nad zlem a jestli každé zlomené srdce potká tu pravou lásku. Stačí být zhroucený, tvářit se nešťastně a pak jen zvednout hlavu k nebi a vyslovit přání? Nebo se tvářit šťastně a spokojeně, ale ten náš osobní bůh to pozná a pomůže i bez přání? A nebo jsou to prostě jen vánoční nesmysly a zázraky se prostě nedějí? 

Nikdy jsem si na vánoce nic nepřála, co se týkalo lásky. Vždy to bylo jen zdraví pro mě a mé blízké. Ale taky je pravda, že jsem se žádné vánoce necítila tak sama jako tyto. Není to tím, že bych byla úplně sama, to ne....budu s rodiči.......ale stejně, cítím zvláštní prázdno. A nejsem si jistá, jestli si něco přát a nebo to nechat osudu. Zatím se osudu najít mi  pana pravého, nepovedlo.......nebudu tedy úplně krutá na osud a podotknu, že malé náznaky toho pana pravého mi osud přinesl, ale to byly opravdu jen náznaky. Všechny ty pokusy o dokonalý vztah s někým, kdo se panu pravému podobal, byly jen pokusy, z kterých bohužel vždy vyšel ten pan nepravý. Asi to nebyla úplně jejich vina, ale nejspíš můj špatný výběr za pomocí osudu. Nejspíš jsou lidé, co se k sobě hodí a lidé, co se k sobě nehodí. Nelituji ani jednoho setkání a ani jednoho poznání, protože vše má svůj smysl a vše má svůj důvod. 
  
Rok 2016 byl pro mě plný změn, plný slz a smutku, plný nových setkání a plný ztracených lidí, jenž se mnou nechtěli plout mým životem. Ale je to taky jeden velký začátek a i když jsem nevyšla pravou nohou, tak věřím, že jsem ho úplně neposrala.  

A protože jsem naplněná nadějí v lepší zítřky a láska pro mě zůstala prostě láskou, tou bez výmluv, tou co činí, tou jenž vás rozechvěje, tou co vám rozbuší srdce a vy chcete zakřičet, nikdy tě neopustím........tak právě proto tě prosím duchu vánoc, ať na štědrý den potkám toho pana pravého.....protože kdy jindy, než v den, kdy se přání plní..... 

Přijdu vám hloupě? Nevadí.......aspoň zjistíme, jak to s tím duchem vánoc je a jestli jsou vánoce opravdu tak výjimečné. A co si budeme povídat, malá možnost, proč vám zde znovu napsat, jak to dopadlo.  

Krásný předvánoční čas, nádherný štědrý den a klidné svátky plné lásky ze srdce přeje pořád vaše Zuzka.