sobota 24. září 2016

Joker

Vylezla jsem ze sprchy s kotníky jako dvě konve a těšila se až si své ladné nožky, připomínající dvě klády zaražené v zemi, natáhnu hezky na sedačce. K tomu můj nosánek připomíná nos klauna, jelikož mě přepadla nejhorší nemoc mužů….rýmička. A jako bonus? Ani se neptejte, protože už ani mě ty bonusy mého života nebaví.

Aaaaaaaaaanoooooooooooo, můj debilní úsměv se na moment změnil v slzy, ale opravdu jen na moment. Asi na pár hodin v noci. Tak jakože mohlo to být horší, žeeeeeeeeeeee? Přemýšlím nad mým špatným signálem, či snad vysílám na špatné frekvenci, možná je to špatným přijímačem a nebo jáááááááá už prostě zase nevím. Jsem jak hromosvod, kterým projede ovšem vlna hnoje a místo uzemnění, zanechá jen hodně špatný odér, jenž nejde vyvětrat.

A cože se mi to zase stalo? Byla jsem skopnuta z té vysoké hradby a spadla přímo na držku. A když jsem svůj pohled směřovala ještě směrem nahoru, viděla jsem jen obličej jokera z filmu batman. Muž jenž mi vždy vykouzlil úsměv na tváři se změnil na vtipálka, co má rád černý humor. Nejspíš, kdyby se na zemi valil meteorit velikosti naši planety, mohla bych za to já….

Tudíž mé rozhodnutí zůstat sama po zbytek života, je na místě. Ale nejspíš začnu psát o globálním oteplování planety, protože tomu rozumím stejně jako mužům…..tudíž vůbec. A nebo bych mohla začít psát kuchařku, teď je to moderní, vaří, kde kdo a tak bych mohla i já.

Ok, vezmu to z jiné stránky….začnu masírovat, to bych jakože měla umět, jen je třeba koupit maserské lehátko, které jsem v jednom horším období musela prodat, budu psát o tom globálním oteplování a nebo bych se mohla konečně pustit do té knihy a napsat ji? A taky natočím song, zpívat neumím, ale může to být dobrý odvaz. Až song bude, píchnu vám ho sem, ať se taky pobavíte….takže plány by byly….k tomu žádnýho chlapa nepotřebuji.

Víte, co je na tom všem nejhorší? Dělam si to všechno sama. Tím mým myšlením, tím mým jednáním a touhou nebýt sama. Dohnalo mě to až k tomu, že sama být chci a chci se postavit na ty moje konve a chci se postavit sama. Takže přestanu kecat a začnu dělat….co už, ono to nějak půjde. Pomaličku, polehoučku, krůček po krůčku a nedej ty můj malý bože, aby nebylo lépe.

Vlastně, ještě, že jsem z těch pitoméjch hradeb spadla přímo na hubu, někdy se nám asi jinak nerozsvítí.


Tak pojďme do toho  a půl je hotovo :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat