pondělí 8. srpna 2016

Tak zavírám dveře

Znáte ten pocit, když se neumíte rozhodnout a proto si hodíte mincí a v okamžiku hození mince do vzduchu, přesně víte, jakou odpověď chcete?

V minulém příspěvku jsem prosila toho nahoře, aby přišel tedy s nějakým vtipným nápadem. Přišel. A na ten popud přišel v pátek pan dokonalý, opět nasytit svůj hladový žaludek a já nebyla jako úplná trubka (zatím) a zeptala se pana dokonalého, zdali by mi nenapsal zprávu, protože já ztratila jeho číslo. Bylo to snové a milé a kolegyně mi posléze říká „oba jste se tak hezky začervenali“. Byla jsem na okamžik nesmírně šťastná. Proč na okamžik?

V šatně jsem zjistila jeho telefonní číslo ze zprávy, kterou mi poslal. Chvíli jsme si psali a já se prostě zeptala na jeho soukromý život, a jestli někoho nemá. Má……….ale to se dalo čekat. Člověk jako on by neměl být sám. Zaslouží si úžasnou ženu, milující, věrnou, hodnou, protože přesně takový on je….Na moment jsem byla opravdu hooooodně smutná a i plakala….věřila jsem, že tentokrát mě má ten nahoře opravdu rád, ale on mi chtěl jen ublížit a pobavit se. Takže nyní jsem už trubka byla…..

Je čas, zlato, je čas nechat minulost za sebou….veškerou. A ano, ten nahoře mi chtěl jen ukázat, že je čas nechat minulost jít. Přítomnost je úžasná a budoucnost nějaká přijde. Tak nechám život plout, rty se smát, vlasy vlát a dny jen tak plynout.

Dnes mám asi nejkratší příspěvek za celou dobu, to, aby to byl schopen přečíst i můj bratr, který si stěžuje, že to nestíhá :-P

A taky proto, abych měla čas na hození pana dokonalého do koše. Někdy se prostě ve vašem životě objeví lidi, na které i ta nejhorší vzpomínka je krásná. A to je přesně on, i kdybyste se chtěli zlobit, nemáte na co……všechno bylo perfektní….

Tak zavírám dveře a
po tváři poslední slza stéká,
před dveřmi je přítomnost,
jenž se malinko vzteká.

Má ruka šahá na kliku a
chce vrátit čas,
ale ty naštěstí jsi tady a
mou dlaň máš.

Nenecháš mě padnout a
Ukážeš mi smích,
seš má budoucnost a
velký hřích J

Žádné komentáře:

Okomentovat