pondělí 15. srpna 2016

Šukatéři

Toužíme po věcech, které nemáme, toužíme po lidech, které neznáme, jsme jako monstra z jiného světa, jenž chtějí vše, co nejde mít. Vezmeme si vše přes mrtvoly a je jedno kolika lidem u toho ublížíme. Taková je doba….jen chtít, jen mít, vlastnit a smát se, když někdo zakopne.


Začínám smutně? Cítím se tak a cítím se sama. Jsem taky jen člověk. Jaká je vlastně realita? Jeden kamarád mě před ní postavil a nebylo to hezký, ale nejspíš to bylo pravdivý. Měla bych se postavit realitě čelem.  Protože, kdo by měl upřímný zájem o ženu s třemi dětmi a v padesáti vychovávat cizí puberťáky….děsí mě, že má pravdu…pojmenovala jsem se iluzionista….žiju v iluzi představ o šťastném životě, který mít nebudu. Dávám vám naději a sama ji ztrácím.

Minulý týden byl jemně stresující, přemýšlící a smutný. Říkám si, jestli je nutnost zůstat sama, protože mám tři děti. Říkám si, jestli je nutnost každý večer koukat na televizi sama. Říkám si……..už ani nevím, kdy vedle mě byl muž, jemuž jsem si mohla opřít o rameno hlavu a cítit se dobře. Jemuž jsem mohla vše říct a podělit se s ním o každodenní starosti i radosti. A dle reality dnešní doby, vedle mě ještě dlouho nebude. Jsem z toho celkem na měkko celý týden a dost bojuju sama se sebou, abych úplně nepřestala věřit.

Kolem mě se motá hodně mužů, píšou, jsou milí, ale jen v okamžiku, kdy se to hodí jim a kdy chtějí sex. Jak to nazvala má kamarádka: „ jsi jak mucholapka, z jedné strany mladí a z druhé strany staří“. Nechci být mucholapka a nebaví mě žvásty o důležitosti sexu ve vztahu, opravdu nebaví…..a proč? PROTOŽE PÁNOVÉ,  VY  ŽÁDNÝ VZTAH NECHCETE! Takže si moudrosti nechte pro jiné a pokud mě nemáte rádi a nechcete mě jako člověka, co má své pocity a cítí bolest, tak mi prosím dejte pokoj. Jsem unavená z toho kolotoče stejných lidí kolem mě, lhářů a šukatérů (jak jim říká moje kamarádka). Nejlépe se vůbec nevázat, nemít zodpovědnost a nechat si zadní vrátka. Jsem naštvaná? Ano, jsem a hodně……nebo jsem spíš byla, teď mi je jen ze všeho smutno.

Ten týden s Crazy-manem byl úžasný a já byla šťastná a pak přišly pecky a já pochopila, že slova jsou jen prázdné nádoby a nemají žádnou hodnotu. Hodnota jakéhokoliv slova, je pro mě již nulová. Vlastně už ani nevím, zdali by mě přesvědčily činy…..někdo činí a stejně za to očekává ……sex. 

Chci opravdu tak moc? Trochu něhy, objetí, vřelých slov a jen tak být s tím druhým a nemuset se děsit, že jestliže nebude sex, tak nebude ani to ostatní? Chci lásku, chci obyčejnou lásku s velkými gesty, bušením srdce, s rozumem v koncích, těšením se na toho druhého a cítit zase ten pocit, že o vás někdo stojí a přešel by hory a kopce jen proto, aby mohl být s vámi……tohle mi chybí, ne sex…
Ale nicméně Crazy-mana mám po svém boku, teda aspoň občas, když se mu to nějakým záhadným způsobem hodí. Je to moje srdeční záležitost a mám pro něj ohromnou slabost. A já prostě už jen nedoufám, že ten pravý někdy dorazí do cíle, na jehož konci budu stát já.

Tudíž žiji daným okamžikem a snažím se žít, nechci myslet na budoucnost, protože teď je to hezký, i když dostávám pořád kopance a cítím se sama….prostě z toho mála hezkýho, chci vytěžit, co nejvíc a užít si to.

Neztrácejte naději prosím, i když mě opouští…..slibuji, že ji zase najdu…..


Krásný večer zlatinka

Žádné komentáře:

Okomentovat