neděle 7. srpna 2016

ROK 2004/1

Někdy chceme udělat věci jinak....někdy, chceme někoho jiného než máme....někdy chceme prostě úplně jiný život....vlastně to chceme vždycky. Nikdy nejsme spokojení s momentální situací, s momentálním partnerem, s momentálním životem, ale vždycky bychom rádi nějakou změnu a když už nic, tak si aspoň změnit barvu nebo délku vlasů. Teď jen přemýšlím, co si mění chlapi....uffff.....tak chlapi asi nic, ale spodky každý den snad ano.
Seděla jsem s nohama na stole, v ústech jemně okusovala párátko, koukala před sebe a měla prázdnou hlavu. Z mého relaxu mě probralo zazvonění zvonku, což způsobilo mé vyskočení s úlekem a malým jekotem. Jen nebuď hysterická Stelo, opravdu vyjeknutí? To se teď budeš chovat jako jéééééčivka?
Šla jsem ke dveřím pomalým krokem, našlapovala jsem zlodějsky a přišla si opravdu podivně. Chováš se jako idiot, možná by bylo fajn se zase začít chovat jako racionálně myslící člověk a ne jako vzor na vtip o blondýnkách. Sakra, přestaň mluvit sama se sebou! Stála jsem u dveří s přilepeným okem na kukátku a jestliže jsem si dosud přišla jako blázen, tak nyní se k tomuto zjištění přidružil fakt, že bych se mohla přidat do skupiny ŠPEHUJEME RÁDI A ŠPEHUJEME POŘÁD. Za dveřmi však stál muž otočen zády ke dveřím a já slaboch nechtěla otevřít Patrikovi. Jenže byl to Patrik? Moje oko špeha nebylo ještě tolik vytrénované, jelikož do mé tolik oblíbené skupiny ŠPEHUJEME RÁDI, jsem vstoupila teprve dnes. Z mé čumendy a fakt príma zábavy mě vyrušilo další zazvonění. Mé srdce mělo tentokrát zase o kus blíž k infarktu. Rychle jsem se chytla mezi nohama, protože tentokrát jsem měla opravdu, ale opravdu blízko k ucvrnknutí do kalhotek. Tohle tě jednou zabije a jestli né, tak skončíš minimálně jako počuraný špeh. Nic to však neměnilo na nepřestávajícím zvonění mého telefonu, jenž slyšel i muž za dveřmi a otočil se konečně směrem ke kukátku, za kterým jsem samozřejmě již nestála. Telefon drnčel a drnčel a já hledala a hledala na pokraji kolapsu.Tak ti nevím, stojí ti to za to?
Chrápat s kamarádem tvýho chlapa a pak se chovat jako totální trotl? Ale proč ne, že ano, každý máme jinou zálibu.

Tady je....konečně jsem našla ten zvonící přístroj, volal Patrik. Běžela jsem zpět ke dveřím, došlo mi, že to bude někdo jiný, když mám Patrika zvonícího v ruce. Přilepila jsem opět oko na kukátko a konečně ho viděla.....Sten.

Žádné komentáře:

Okomentovat