neděle 7. srpna 2016

ROK 2004

Otevřela jsem oči a v hlavě mi hrálo deset tisíc klarinetů. V ústech jsem měla chuť kravína a vedle sebe chlapa. Chlapa?????!!!!!!!!! Co tu dělá chlap? Proboha, vždyť to je Sten? Ježíš, co tu dělá, kde je Patrik? Hele, dobrý, budeme přemýšlet, tohle nemůže být úplná záhada této noci. Pili jsme, pařili jsme, povídali si, já si se stenem ťukla, my se políbili, skončili na dámských záchodcích a pak u mě.....Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaach můůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůj BOŽE!

Na telefonu mi blikalo asi stopadesát nepřijatých hovorů od Patrika. Jen jsem seděla a nevěděla, co dělat. Sten otevřel oči, mrknul na mě, přecedil mezi zuby "dobré ráno" a vydal se se svým nahým tělem směr kuchyň. Plácla jsem si dlaní o čelo a velmi dlouze vzdychla, avšak ještě před tím jsem koukala na jeho krásné pevné půlky. Co to děláš, Stelo, co to sakra děláš? Je to kamarád tvého přítele? Já si snad večer šlehla, protože tohle nemůžu být já.

Po chvíli se vrátil z nudistické cesty bytem mých rodičů a to s prkýnkem, rohlíkem a pomazánkovým máslem. Byla jsem nervózně přikrytá peřinou a on ve své celé kráse si lehl a jedl. Fajn, tak stydět se nestydí, to vidím. Byť mě to trošku znervózňuje není to důvod mluvit sama se sebou. A nebo ano? Celá tahle situace se zdála poněkud crazy a sci-fi dohromady. "Tak co teď?", pronesl. Jen jsem na něho nevěřícně koukala a došlo mi, že jsem to byla já, kdo chtěl, aby k tomu došlo. Chtěla jsem ho od první chvíle, kdy jsem ho spatřila. Jeho drzé řeči, humor, pohyby, úsměv, řeč těla.....teď tu je a mě to tak strašně moc děsí?

Dojedl svůj můj rohlík, objal mě a ani jsme si nemuseli nic říct. Patrik byl minulost a Sten přítomnost. Nechtěli jsme ani jeden ať to skončí. Ale sprcha studené vody na sebe nenechala dlouho čekat a Patrik zvonil u dveří, bouchal a snažil ve svém velkém zoufalství, aspoň na moment věřit, že to není tak, jak si myslí. Neměla jsem sílu mu otevřít, ani zvednout telefon a vlastně vůbec na nic. Byla jsem slaboch, co se neumí podívat pravdě do oči. Neotevřeli jsme.

Zbaběle jsem stála za dveřmi a prosila, aby to vzdal. Sakra Stelo, jsi tak hnusná, ani nemáš slov omluvy. Na tohle omluva opravdu nebyla. Jen jsme na sebe se Stenem koukali a ani jeden z nás neměl tu sílu se postavit tváří v tvář člověku, jenž jsme měli oba rádi. Nevím, jestli je to podlost, zbabělost a nebo obrana.

Patrik to po několika minutách vzdal a Sten po chvíli odešel také.

Avšak Sten se brzy vrátil, velmi brzy.

(POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ)





Být zbabělý není špatné, ale následky si musíme nést sami.