pondělí 8. srpna 2016

Milujete?

Milujete? Milujete tolik, že vás bolí hruď a žaludek se stahuje? Milujete tolik, že vám po tváři stékají slzy a vy je neumíte zastavit? Co je vlastně slovo milovat? Vypustíte ho z úst a čekáte, že ten druhý padne z toho na zadek? Ale co když nepadne?

Kolikrát za život řekneme někomu, že ho milujeme, kolikrát je to, to správné miluji tě? Je vůbec miluji tě nesprávné? Bojím se, že dnešní psaní bude samá otázka a žádná odpověď. Nějak jsem přestala věřit slovu miluji tě a významu toho slova pro druhé lidi. Proč ho lidé vyslovují a poté nedokážou splnit jeho význam? Má tohle seskupení slov vůbec nějaký význam? Znamená to ještě pro někoho tu důležitost? Tu harmonii dvou lidí, kteří se poprvé políbí, poprvé pomilují, poprvé pohádají….poprvé, podruhé, potřetí……přece to neztratí význam, jen proto, že uběhl nějaký čas……snažím se dát do vztahu vše a čekám od druhého totéž, jen netuším, jestli to je správně….asi bychom neměli očekávat nic a pak být jen mile překvapeni. Ale já to neumím! Potřebuji slyšet každý den, jak moc mě má ten druhý rád, potřebuji obejmout, potřebuji se mu podívat do očí a vidět, že jsem jediná……ale, co uděláte, když se podíváte tomu druhému do očí a už to tam nevidíte? Když mu šáhnete na hruď a necítíte to zachvění?

Dnes jsem zjistila, jak moc se lidé nikdy nezmění, jak moc vám budou ubližovat i za cenu toho, jak moc vás milují. Viděla jsem jeho oči a nebyla v nich, cítila jeho objetí a hruď a nebyl tam záchvěv. Bylo tam prázdno a ticho a smutek……..tolikrát jsem za ten večer slyšela „miluji tě, jen tebe“, jen už mi to nedalo žádný význam.

Spousta z nás si neuvědomí, jak moc slova bolí, jak moc bolí lži, jak jedno slovo dokáže bodnout do srdce. Nechci být už jen loutka v něčích rukách, nechci přihlížet tomu manipulativnímu jednání ze strany toho druhého. Láska je jenom láska! Není tu důvod nad tím přemýšlet, proč některé věci nejdou a proč jsou těžké! Všechny výmluvy okolo lásky, jsou prostě jen výmluvy.

Buď milujete a milujete se vším všudy a uděláte pro to maximum a nebo raději nemilujte. Nehledejte kompromisy, protože láska kompromisy nezná. Je to čistý cit, čistý list, a jakmile začnete hledat chyby, omlouvat je, trápit se a plakat…..tohle už o lásce není. Pravá láska je svobodná, pravá láska neomezuje, pravá láska nic neočekává. Je to jako s dětmi…..milujete je a neočekáváte za to nic. Budete je milovat, i když budou zlobit, budete je milovat a nebudete očekávat návratnost. To je láska….nechápala jsem to, dlouho…..máte potřebu druhého vlastnit a čekáte za vaši lásku taky city. Ale to není láska…….lásku nemůžete vlastnit, lásku musíme hýčkat, hladit a dávat……

Budu se muset naučit lásku přijmout takovou jaká je a nesnažit se nic měnit……nechtít po druhém něco, co mu nemůžu dát ani já…..

Jestli milujete, milujte….udělejte maximum pro lásku, ale netrapte se, neplačte a nebuďte nešťastní….

Tohle mé psaní je dnes tak moc chmurné, že bych nerada na vás přenesla tuto náladu, ale napsat jsem to musela. Slibuji…příště to bude jinak a snad se zase spolu zasmějeme. Někdy jen smutek zavládne našim životem a nemůžeme s tím nic udělat.

Přeji krásný den zalitý láskou, buďte na sebe hodní a žijte přítomným okamžikem, jen ten vám dá možnost milovat nezjištně.

Žádné komentáře:

Okomentovat