pondělí 8. srpna 2016

Lepší svět

Minulý týden byl jako nekončící smutek plný bolesti, vzpomínek a nekonečné naděje. Minulý týden jsem hodně přemýšlela o životě a smrti. Minulý týden jsem víc než kdykoliv předtím pochopila, jak je život ne jen krátký, ale že může ze dne na den skončit.

Každý den se hádáme, hašteříme, pomlouváme, řešíme koniny a říkáme věci, které nebudeme moci vzít nikdy zpátky. Nevidíme hodnotu slov, nevidíme hodnotu objetí, pohlazení, úsměvu…..jsme slepí. Vypouštíme z úst slova jako kulomet a nevidíme následek…..slova bolí, zůstanou po nich stejné rány jako po kulkách, jen jsou to rány na duši. Slibujeme nesplnitelné a už na začátku víme, jak velká to je lež a já si říkám, proč to děláme……… protože to děláme všichni, úplně všichni a já si uvědomuji, že s tímto vědomím žít nechci. Tudíž mi zbývá buď spáchat sebevraždu, což je dosti brutus a nebo to jednoduše změnit.

Minulý týden byl velmi náročný, hodně jsem přemýšlela nad životem, nad jeho smyslem, nad jeho koncem. Prožijeme tolik bolesti, kterou necháme v nás hnít a růst a pak vidíme jen to špatné, že si neuvědomíme, kolik je krásna kolem nás. Pojďme to změnit, pojďme se usmívat na druhé, pojďme je obejmout a pohladit, pojďme jim říkat pravdu a neubližovat.
Život je krátký a je úplně jedno, jestli jsi starý, mladý, či dítě…..jeden den jsi tady a druhý ne. Nikdy nemůžete vědět, co se stane a proto obejmi svého manžela, partnera, sestru, bratra, mámu, tátu, babičku, dědu, své děti…….obejměte toho, co máte vedle sebe a máte ho rádi, nikdy nevíte, co přijde. Nikdy nekončete rozhovor škaredými slovy, nikdy neodcházejte bez polibku a bez slov miluju tě nebo mám tě rád/a.

Moje maminka, byla jsem tehdy ještě velmi malá, se loučila se svým tatínkem, který ji přišel navštívit, jako to dělával často, a když už byl u hlavních dveří, vzpomněla si, že mu nedala pusu, ještě za ním běžela, aby mu ji dala, dala……ten den umřel.

Zvedněte telefon a zavolejte rodičům a prarodičům a řekněte jim, že je máte rádi….hádky nám berou jen kus života. Chytněte svého partnera za ruku u televize a polibte ho, obejměte své děti a každý den jim říkejte, jak moc je milujete. Usmívejte se na lidi a dělejte tento svět lepší a hezčí.

Láska není zlá, i když občas bolí….láska je všude kolem nás, láska je v nás…..jestli někoho milujete….je čas to dotyčnému říct…..

Je čas dělat svět lepší, my bychom měli být lepší……protože život je krátký……

Dnešní psaní věnuji člověku, který nás minulý týden nečekaně opustil……mojí tetě, úžasné ženě, mamince, babičce, sestře, tetě, švagrové…..člověku, jenž uměl svět udělat lepším a jenž zůstane navždy v našich srdcích.

Nezapomínejte dělat svět lepším….zítřek už být nemusí…..