pondělí 8. srpna 2016

Láska je jen láska

Kolik toho v životě chceme? Je daná hranice, kolik toho můžeme mít? Nebo můžeme mít všechno?

Pohlédla jsem do očí spoustě mužů, a co jsem tam viděla? Vlastně ani nevím, měla jsem pokaždé růžové brýle a na tváři debilní úsměv. Spousta chemických reakcí v těle způsobí naši otupělost vůči pravosti toho druhého. Jak povýšit lásku nad otupělost a debilní úsměv na tváři? Jak udělat lásku láskou napořád? Zatraceně já nevím…..NEVÍM!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Asi týden mi lítá v hlavě kontrast dr. Jekylla a pana Hyda, vlastně ani nevím, proč. Každý máme v sobě tak trochu tyto dvě osoby. S láskou je to stejné, nejdřív jsme jako doktor Jekyll a posléze se změníme na hnusného Hyda a vše posereme. Způsobíme sundání růžových brýlí na tváři toho druhého a nestačíme se divit, co vyleze z nás, ale pozor, i z toho druhého, za malou stvůrečku. Ono je totiž to sundání růžových brýlečků oboustranné. Můžete házet vinu na druhého, jak chcete, ale vždy mají vinu oba, ať se vám to líbí nebo ne. Každá akce vyvolává reakci a toto způsobí, že se vztah posere, láska vezme nohy na ramena a my se chováme jako hovada.

Tato pravda je krutá a néééé příliš hezká a my ji po většinou nechceme slyšet, jelikož se dotýká naši osoby a naši dokonalosti. Věta JÁ PŘECE NEMŮŽU ZA KONEC NAŠEHO VZTAHU, je taková blbost, že si na větší momentálně nevzpomenu. Můžeme za to a to ve stejné míře jako druhá strana.

Je moderní se zamilovat, odmilovat a neřešit……láska je jako bordel, malý noční klub, kde vejdeme, zaplatíme si prostitutku, která dělá přesně to, co chceme a jsme uspokojení, ale pořád je to jen děvka, které, když nezaplatíš, změní se v Hyda a vykope tě na ulici. Je to o tom, že se pořád přetvařujeme, děláme se lepšími, jinými, místo, abychom hned od začátku byli jen my, obnažení, normální a přirození….a co, že nemáte někdy náladu nebo se vám něco nechce, ať to ten druhý vidí, má to stejné, nikdo nejsme dokonalí a je lepší ze startu vidět a vědět to špatné a pak být jen mile překvapen tím hezkým a dobrým, než se dívat na pana nebo paní úžasňákovi a poté se nestačit divit a ve zděšení utéct.

Nejsem lepší než vy, utekla jsem dvakrát z manželství, která se hold naši společnou prací a umem neřešit danou věc správně, rozbila. Lidé spolu málo mluví. Nic o sobě neví. A myslí si, že postaví svět za dva dny. Nikdo z nás už nikdy nevrátí čas, nikdy nezměníte vyřčená slova, podělané události a ani to, že jste někoho milovali. Moc bych si přála, abyste si pokaždé, když se budete hádat a házet špínu jeden na druhého uvědomili, že jste jeden druhého milovali. Tohle nezměníte, byla tu láska, velká, gigantická a vše, co teď nenávidíte na tom druhém, jste milovali….třeba máte děti a ty jsou to nejlepší z vás obou a nemůžou za to, že láska vzala nohy na ramena a vy ji nezastavili. Vy jste po lásce ještě házeli kameny a zavřeli za ni dveře. Hledáš vinu? Je v každém z nás.

Láska je jako počasí, chceme léto, a když přijde, tak si stěžujeme na horko, tak chceme podzim, přijde a stěžujeme si na vítr a pochmurno, ok zima bude lepší, ale je sníh a mráz, tak šup sem s jarem a ono nám vadí aprílové počasí a déšť…..Láska je pořád jen láska a není lehká a ani těžká, je jen na nás, jestli ji necháme odejít a zavřeme za ní dveře.

V každém z nás je kousek dr. Jekylla a i pana Hyda, je to tak, ale pořád jsme to jen my a nezměníme se, můžeme však tyto dva pány v nás a i v tom druhém přijmout a brát je takové jaké jsou. Život je moc krátký na hádky a hledání něčeho nového….ani to počasí jiné nebude…..a něco nového neznamená, že to bude lepší….

Krásny den sluníčka