pondělí 8. srpna 2016

Kde končí hranice soukromí mezi dvěma lidmi?

Kde končí hranice soukromí mezi dvěma lidmi? Je nutné prohlížení zpráv toho druhého? Je zjištění, že si partner píše s opačným pohlavím skvělé? Uleví se vám? Není v konečné fázi lepší nevědět?

Všechny tyto otázky mě napadly na podnět včerejšího zážitku. Tento zážitek však nebyl můj, ale týkal se mé kamarádky. Včera si ji přidal do přátel člověk, kterého zhruba patnáct let neviděla. Shodou okolností láska z mladí. Začali vést chatovou konverzaci na úrovni otázek, jak se máš apod. Načež ona mu napsala velice stručně svůj život s koncovkou, jak se má vlastně dobře. Nechala sociální síť sítí a přišla ke mně na drby, jelikož žijeme v jednom domě, tak samozřejmě drbeme furtJ . Než se vrátím k jejímu příběhu, musím podotknout, že byla na služební cestě v Praze a přivezla mi sushi…..to vám byla mňamka, ale to jen tak mimo. Takže dále…….Po důkladném probrání dnešního dne, jsme se rozhodly, že je čas jít spát, tudíž se kamarádka odebrala do svého bytu a na chodbě mi stačila říci o té své bývalé lásce. Já samozřejmě se svou sobě vlastní uštěpačností podotkla „třeba z toho něco bude“ a ona „má ženu a vypadají na fotkách spokojeně“ a já „to neznačí, že jim to klape“, jen se usmála a šla, avšak nebyla nahoře moc dlouho. Po sms, ve které stálo PRŮSER, jsem se malinko vyděsila a čekala katastrofu. Přiletěla dolů, dlouze se smála a sdělila mi Info o tom, jak ji z jeho mobilu odepsala nejspíše ona žena z fotek. Nestačila jsem se divit a myslím, že můj údiv zůstává na mé tváři i teď. Ona žena ji napsala, jestli si nechce novou etapu života začít s jejím mužem, stačí prý pár hezkých slov a přilepí se na ni jako suchy zip. Kamarádka jen napsala, ať se vzpamatuje, že se patnáct let neviděli a jen normálně konverzovali, což mohu potvrdit, jelikož jsem se snažila s dovolením kamarádky najít v těch zprávách něco, co by mohlo onu ženu dostat do této pozice hystericky žárlivé manželky. Jenomže ono tam nic nebylo, vůbec nic. Všechny ty zprávy psala z jeho mobilu, z jeho profilu a vůbec ji myslím ani nedošlo, jak moc ublížila akorát sama sobě. Tento muž, který snad tuší, co má doma za ženu, ráno jen napsal „omlouvám se, takhle jsem to nechtěl“.

A já teď marně přemýšlím, jestli je opravdu taková nutnost koukat druhému do mobilu, do profilu na sociální síti…….jestli přece jen není někdy lepší nevědět. Myslím, že vždycky něco najdete, i kdyby to vlastně nic neznamenalo, a pomalu vás začne hryzat myšlenka, co když opravdu někoho má…..přestanete věřit, důvěřovat a jen hledáte podněty k hádkám a možná i proto si ten druhý nakonec někoho najde.

Nejsem lepší a ani horší a nehodlám kázat vodu a pít víno. Také jsem to udělala, protože jsem měla podezření na manželovu nevěru a možná jsem ho k tomu dohnala a možná to tak prostě mělo být. A možná to tak cítila i ona žena ze včerejška. Jsou to však jen slovíčka „kdyby“ a minulost nikdo nevrátí, nevrátíte ani kroky, které uděláte směrem dopředu, slova, která vypustíte z úst, činy zůstanou jednou provždy provedeny a nic nikdy nevrátíte, jen se můžete poučit, doufat v lepší zítřky a potkat nové lidi.

Už bych to však nikdy neudělala, jelikož důvěra je to nejcennější, co dva lidé mezi sebou mají, jakmile to narušíte, je po všem. Já tehdy na milenku přišla a ano, bolelo to a nemůžu s jistotou říct, jestli by to bylo jinak, kdybych na ni nepřišla, ale to je zase jen slůvko kdyby….a jen si spíše vemte situaci, kdy vám partner nevěrný není a vy se mu začnete prohrabávat v jeho osobních věcech a on na to přijde….ta důvěra je taky potom trochu v háji.

Internet, mobil, všechno to jsou strašáci, s kterými musíme bojovat každý po svém, ale nenechme se zastrašit, zničit vztah, lásku…..svoji duši……zkuste si věřit, podívat se tomu druhému do očí……musíte v nich vidět, že jste jediní…..a to je důležité….hodně víry vám všem J

Žádné komentáře:

Okomentovat