pondělí 8. srpna 2016

Je normální mít v očích slzy, když jste smutní?



Je normální mít v očích slzy, když jste smutní? Je normální zoufale plakat, vzlykat a utírat si nudli u nosu, když vám někdo vzal všechny sny a vaše srdce rozdupal jako hrad z písku? Je normální vykřičet svůj smutek, zradu a prohru do celého světa?

Slzy jsou tak samozřejmé a lidské jako smích. Pláčeme od svého narození v momentě, kdy vylezeme z toho úžasného allinclusive v matčině lůně. A dál to jen pokračuje hladem, plnou plínkou, pády, trucováním a pokračuje první láskou, bolestí v duši, srdci. Slzy jsou výborný donucovací prostředek, a která žena tvrdí, že to nezkusila, tak lže. Je to prosté a na chlapy, aspoň ty s kouskem srdce, to vážně funguje. Ale co muži, když pláčou? Je to sexy, milé anebo je to k smíchu? Můj první muž byl úžasný člověk, když nepočítám ten malinkatej kopanec na konci našeho manželství, ale o tom však jindy…. Tohoto úžasného muže jsem viděla párkrát plakat. Prvně, když se opil a na záchodě mě v zoufalství objímal, plakal a říkal, jak moc mě miluje….tohle bylo roztomilé a tehdy jsem ho milovala ještě více. Po druhé, když jsem šla na gynekologii a řekli nám, že jsem potratila a jeho oči se zalily slzami a smutkem. Nikdy jsem ho víc nešťastného neviděla. A po třetí, když jsem ho opouštěla, jelikož jsem opravdu nebyla schopná přijmout jeho dvojí život. Tehdy se mi naskytla teorie kamarádčiny babičky, jenž říkala: „ keď začne muž plakať, ber nohy na ramena a utekaj, čo sa dá.“ Měla pravdu nebo ne? Je okouzlující vidět otevřené srdce a city muže a to se slzami v očích a nebo je to známka slabošství? Není to známka toho, že nebude schopen pobrat velká rozhodnutí? Na tyhle otázky odpověď neznám a upřímně si ani netroufnu kohokoliv kritizovat za slzy.

Plakala jsem nedávno. Bylo to krutý a smutný se spoustou otázek. Byla jsem pozvaná na kafe a večer byl příjemný, takový ten něžně muchlovací, ovšem jen s tím, co je vhodné dělat v restauraci. Ten večer však už viselo něco ve vzduchu, cítíte ten pocit nejistoty, ohrožení. Tušíte, že bude vše špatně. Taky bylo, co si budeme povídat. Pan dokonalý mi řekl, jak moc mě miluje a proto se mnou nemůže být a bůh ví, že měl oprávněné důvody, jelikož chtěl mou maličkost chránit, ale není to v okamžiku zamilovanosti jedno? Nemáte pocit velké síly a schopnosti překonání všech překážek v období největšího poblouznění? Koukala jsem na něho se slzami v očích a hledala v jeho tváři aspoň náznak černého humoru, protože jen tohle by vysvětlilo kombinaci miluju tě, ale nemůžu s tebou být. Slzy nezastavíte! Zkoušeli jste to? Hrát hrdiny a snažit se nebrečet, bolí z toho hlava a nemůžete dýchat. Ten večer jsem jako třešničku na dortu dostala prsten…..bože, krásnéj prsten, avšak v nejnevhodnější okamžik. To je jako co? Koukala jsem na ten prstýnek…..jako odškodné? To si ze mě dělá prdel? Nechala jsem ten prsten v autě a jen suše řekla: „já prsten nechtěla, chtěla jsem tebe“. Ty slzy ten večer nešly zastavit. Sedla jsem si na balkón s mou kamarádkou a dívala se na oblohu. Někdy vámi projede taková vlna energie a potřebujete se vykřičet, potřebujete, aby to někdo slyšel, protože to, co se kolem vás děje už prostě fakt není vtipný!

„Baví tě to? Jako vážně ti to přijde jako sranda? Chtěla jsem, jakože normálního chlapa a ty mi ho jako z prdele pošleš a abych nebyla moc šťastná, tak mi ho zase vezmeš? To jako vážně není vtipný, doprdele!!!!!!!!!“

„ nekřič, je večer.“, uklidňovala mě má kamarádka, nacož se začalo blýskat a já si prostě pokoj nedala.

„Myslíš, že když na mě hodíš pár blesků, tak se jako leknu? To na sebe budeme dělat bububu? Noooooo, už se fakt bojím“, začalo hřmít a pršet a mě to vážně nestačilo, „ prší málo, ještě jsem na tom balkóně nezmokla, se vážně už třepu strachy.“, po tváři mi tekly slzy a déšť zesílil, pršelo na mě, na kamarádku a na moment nešlo vidět, jak moc pláču. Bůh je vtipný, ale je to vůbec bůh? Nemůžeme si za slzy prostě jen sami?

Plakala jsem asi dva dny, než panu dokonalému došlo, kolik lásky ke mně cítí a jak moc mě potřebuje. Někdy slzy bolí, někdy vám otevřou oči, ale vždy na ně buďte hrdí.

Pan dokonalý je se mnou, nevím na jak dlouho, ale ať se stane, co se má stát. S hrdostí nosím jeho prstýnek na rozloučenou a jsem šťastná.

Žádné komentáře:

Okomentovat