pondělí 8. srpna 2016

Je možné naučit ženu řídit auto?

Je možné naučit ženu řídit auto? Je vůbec možné vidět ženu za volantem a nenadávat? Je možné naučit ženu parkovat?

Podělím se s vámi o svůj ohromující zážitek z řízení automobilu. Já jakožto řidička a to dlouholetá, avšak řídící pouze automat (chichi), tudíž praxe nula nula nic, jsem dnes vyrazila do ulic s autem svého přítele, které má převodovku manuální. V naši ulici jsem nejspíš pobavila všechny už jen svým výjezdem, protože jsem musela vycouvat do úzké ulice vedoucí z kopce. Takže jsem si zařadila zpátečku a hezky pomalu couvala k sousedovic plotu. Jsem to, ale šikovná, pomyslela jsem si a zařadila jedničku, abych mohla hezky pomalu posunout autíčko trošičku dopředu. V tom jsem si uvědomila, že je za mnou plot a když nebudu dostatečně rychlá, může se stát, že skončím v něm. Co si budem povídat, polilo mě horko, ale musela jsem jednat, tudíž jsem sundala nohu z brzdy a rychle sešlápla plyn. Auto začalo vydávat ty uřvané zvuky, jakokdyž tůrujete. Ale co, hlavně, že plot stojí a já se posunula o pět centimetrů. Takže znova. Zpátečka, plot, jednička a tůrování a pro velký úspěch ještě jednou. Zpocená až na zadku jsem auto na cestě vyrovnala, dala ruční brzdu a ono ejhle….auto i přesto jelo dozadu. To musí jít, řekla jsem si. Dala jsem znovu ručku a auto pořád jelo dozadu. Dobře tedy, vypla jsem motor, zařadila jedna, dala ručku, byť je asi k ničemu a šla pro kočárek, abych ho mohla hodit do kufru. Opět jsem udělala na ulici velké antré svým odjezdem, protůrovala jsem se celou ulicí, jelikož jsem zapomněla zařadit dvě. Další má spanilá jízda probíhala mírným elegantním cukáním při každém výjezdu z křižovatky a řazení jednotlivých rychlostí.

Byla jsem najednou jedna z těch žen, na které nadávám, když vyrážím svým autem s automatickou převodovkou a lamentuju za volantem nad tím, jak někdo může takto debilně jet. Tímto se vám všem, kterým jde řízení podobně jako mě….omlouvám.

Jela jsem dnes ke kamarádce a když jsem solidně přejela tří vesnice a dostala se do města, zůstalo mé auto stát na kruhovém objezdu a já bojovala s rychlostí jedna, která je nutná pro rozjezd a která jakožto zákon schválnosti udává módní trend, nešla zařadit. Opět Zpocená až na zadku jsem se nakonec rozjela a prosila všechny sváté, aby můj dojezd byl aspoň trochu hodný řidiče. Příjezd na parkoviště vcelku ušel a tak jsem se rozhodla zaparkovat couváním a při té příležitosti jsem zjistila, že to snad tak úplně tragické se mnou nebude.

Hold to chce praxi bez automatu, trochu pevné nervy, pod zpocený zadek ručník a spoustu, ale spoustu ohleduplných řidičů, kteří nebudou nadávat a troubit jen, co mě spatří za volantem….

Chi chi….hezký večer bez nehod

Žádné komentáře:

Okomentovat