pondělí 8. srpna 2016

Je hranice vhodného chování na první schůzce?



Je hranice vhodného chování na první schůzce? Je vůbec nějaká hranice v chování ve vztahu? Je možné vůbec brát některé věci s humorem a s nadhledem? Nejsme někdy upřímní až moc?

Jsem dosti upřímný člověk a co na srdci, to na jazyku a občas to opravdu není žádná švanda. Nehledě na mou příšernou výřečnost, když jsem nervózní. To mé rande působí jako smršť slov dohromady nedávající absolutně žádný význam.

Jestli jste byli někdy na rande naslepo, tak víte, že je to tak trošku loterie. Mou první schůzku naslepo mi domluvila kamarádka, jen podotýkám, je to spousta let zpět. Setkání u divadla v centru města a očekávání něčeho úžasného, protože přece kamarádka by mi nedohodila něco odstrašujícího. Dohodila, nevěřte kamarádkám, většinou mají absolutně jiný vkus než vy a vždy mají nějakého kamaráda, který je pořád sám a žádná ho nechce. Ono by to asi nemuselo být úplně zlé rande, jelikož zas tak zle nevypadal, ale lidi…..on měl nehty jako já, když jdu na gelovky! To fakt neskousnu. Seděla jsem naproti němu a v šedivé mlze jeho vyprávění o něčem, jen koukala na ty nehty. Nebyla jsem schopná ani mluvit, jen jsem přemýšlela, zdali není na záchodě okýnko, nebo by se hodil telefonát od někoho, kohokoliv, kdo by mě zachránil. Možná bych mohla jít na záchod a zavolat do restaurace, že se zde nachází bomba. Pomohlo by mi cokoliv, jen kdybych se nemusela dívat na ty NEHTY. A pak se to stalo! Zazvonil telefon, volala máma, něco potřebovala, nejspíš nějakou hloupost, ale pro mě to znamenalo vysvobození a výmluvu se ztratit. Ztratila jsem se a nikdy, opravdu nikdy ho již neviděla. Jestli tohle chlapi čtou, tak prosím, opravdu moc prosím….stříhejte si nehty.

Další schůzka naslepo byla lepší, starší muž s příjemnými názory na cokoliv, s milým úsměvem a s předzvěstí možného doprovodu až domů, kdyby……ano, kdyby najednou v metru nevzal mou ruku a nepoložil si ji mezi nohy. Chtěla jsem zakřičet „ Ježíši, pomoc!“, ale zmohla jsem se jen na vyděšený pohled, odtáhnutí se a znechucení. A nikdy, opět opravdu nikdy jsem ho více neviděla.

Kde je mez vhodného chování na první schůzce, kde je nějaké dekorum toho, jak by měl člověk na první schůzce vypadat?

No a pak jsou setkání, která ve vás hned v první moment zanechají myšlenky na to, jak byste toho druhého svlékli a dělali věci, jenž se opravdu na první schůzce dělat nehodí. Nejsou to tedy jen předsudky v nás? Proč nás pohoršuje něco, co udělá jeden a přitom u někoho druhého byste byli blaženi? Ten, kdo přikyvuje při tvrzení o nenáročnosti na vzhledu, lže. Co se děje, než dojde k seznámení? Protějšek se vám musí líbit, musí vás k němu něco přitahovat, až posléze se začne mluvit a dělat ty nevhodné a ještě nevhodnější věci, které při troše štěstí způsobuje nervozita, a tyto nevhodnosti odpustíte a při méně štěstí, lépe řečeno nulovému štěstí, je dotyčný fakt kokot.

Bohužel bez rizika setkání s někým, kdo se chová třeba prapodivně, přijdeme o šanci se potkat s někým, kdo se bude chovat úchvatně. Riskujte a chovejte se tak, jak cítíte, protože to, co se nelíbí jednomu, druhý na vás může zbožňovat. Nevhodnost chování nejspíš nezná hranic, jelikož každý jsme blázen tak trochu po svém.

Žádné komentáře:

Okomentovat