pondělí 8. srpna 2016

Grázl vs. Hodňous



Koukám z okna pomalu se rozjíždějícího vlaku na mladý pár. Byla neděle brzo ráno, černovlasá slečna v krátkých šatech se smutně dívala na mladého chlapce, který ještě běžel vedle vlaku a krásně se na ni usmíval. Jeho ruce stačili před naprostým odfrknutím vlaku, znázornit obrovské srdce. Dívka celou cestu zasněně koukala někam do prostou a já cítila, jak moc se zamilovala.

Začala jsem vzpomínat, jak jsem byla v mých hodně mladých letech zamilovaná v podstatě permanentně. Odcházela jsem z diskoték ruku v ruce s klukem, kterého jsem téměř neznala a srdce mi bušilo, v břichu mi létali motýli a jen jsme mlčky kráčeli. HEZKÉ....

Avšak, jak rychle ta láska přišla, stejně rychle odešla a vystřízlivění nebylo mnohdy hezké.

Ale ruku na srdce, začátky jsou vždy moc krásné, vášnivé, plné napětí, toužení....velkých gest s obrovskými srdci. Po pár měsících si začneme všímat chyb, obrovských chyb a pak ještě těch větších a jako mladí se s tím jen těžko vypořádáváme a raději opouštíme, hledajíc něco lepšího. V tom okamžiku si neumíme uvědomit, že lepší už to možná nebude, jen to je prostě zkušenost, kterou získáme léty, prožitky a kopanci.

Ale co, ať si to každý vyzkouší. Bez toho to prostě nějak nejde, bez toho nepoznáme to správné a hezké, co do našeho života vstoupí.

Do mého života vstoupila spousta mužů a to není opravdu nic na chlubení, ale spíše se chci zaměřit na fakt, jak moc dlouho mi trvalo, než jsem byla schopna poznat, že je lepší mít vedle sebe chlapa hodného, než jak se patří namachrovaného. Pořád dokola nás přitahují více tzv. Grázlové než ti hodňousi....proč to tak je? Proč nemůžeme jako mladé náctileté holčiny přijít na diskotéku a zaměřit se na opodál stojícího mládence, upíjejícího minerálku, navoňaného, vymydleného, oholeného, ve vyžehlené košili, co jen tak stojí a mile se usmívá? Prostě nemůžeme! Protože pozor! On totiž u baru stojí zarostlý fešák v pomačkaném tričku s příměsí potu a krve (venku se totiž porval), s nádechem vodky místo parfému, co šahá na zadek dvěma slečnám najednou a ještě stačí kolem sebe bavit společnost. Tohle je ten náš vysněný muž, těžko však říci, proč?! Abych pokračovala v návaznosti...tohoto fešáka se nám nějak podaří sbalit, prožít s ním noc, slíbit si spoustu věcí a posléze ani jeden slib nedodržet.....teda jeho strana lépe řečeno nedodrží ani jeden a vy jen po nocích pláčete. Po týdnu se vám ozve, jakoby se nic nestalo, vy samozřejmě celá šťastná a natěšená s ním opět prožijete noc plnou vášně, zvrhlého sexu a další sliby a opět nic. Takto můžeme pokračovat až do skonání světa a nebo do chvíle, kdy vám dojde, co jste to za úplnou trubku. A takto mi si vybíráme partnery, ty hodné necháme stát a těmhle zvířatům dáme celé srdce, aby nám ho mohli roztrhat na kusy.

Jenže je to potřeba, jako spousta dalších kopanců, abychom si uvědomili, že chceme toho stojícího kluka s milým úsměvem, jenž nám podá záchranné lano a srdce pohladí. Jestli jsme tedy jakože nepřišli úplně pozdě. Někdy vám to může totiž trvat hodně, ale hodně dlouho, než vám vůbec něco dojde, jako třeba mě:-)

Koukejte se kolem sebe a neodhánějte hodné lidi jen proto, že se vám zdají moc hodní.

Jeden vtip nakonec a myslím, že se s ním leckdo ztotožníme:

Modlí se žena k Bohu:
Bože sešli mi muže, který mě bude milovat a zároveň mi bude rozumět mi.
Najednou se ozve:
Nejsi ty husa? Poslal jsem ti ho minulý rok a tys mu řekla, že ho máš ráda jako kamaráda.

Krásný pozdrav z Norska Vám všem....a jestli máte toho hodného partnera vedle sebe, řekněte mu, jak moc si ho ceníte:-)

Žádné komentáře:

Okomentovat