pondělí 8. srpna 2016

Crazy-man

Tak jaké, že to byly ty dva týdny? Úžasné, plnohodnotné, smutné a i nadějné. Stála jsem na rozcestí, už ani nevím po kolikáté a nevím, jestli mě to pořád ještě baví. Měla jsem osudové setkání s crazy-manem. Pro vás úplná novinka. Pro mě vlastně také, i když jsem s ním měla pocit déjá vu. První pohled do očí, úsměv a vy cítíte vám známý pocit tepla na hrudi. Nikdy s jistotou nevíte, co vám dané setkání přinese, co vám přinese onen člověk. Nevíte dne a ani hodiny, ba ani minuty, jak dlouho ve vašem životě pobude a za jakým účelem byl podstrčen do vašeho, už tak šíleného, života.

Po dlouhé době jsem s tímto mladým mužem měla pocit, že je vše správně, že láska ještě může existovat, pocit, že o vás někdo opravdu stojí a bojuje za nemožné. V našich životech proběhly pouze tři setkání. To první poznávací, druhé jemně romantické a třetí hodně vášnivé. Týden s ním byl nejšťastnější za poslední měsíce. Bylo to opravdové, plné lásky a drobných gest. Každý jeden den jsem se těšila na jeho slova, každý den mi chybělo jeho objetí a velké srdce. Proč Crazy-man? Po dlouhých letech bylo tohle prostě všechno naprosto šílené. Už jen to každodenní myšlení na něj, to těšení se na každé písmenko…..ale jsme realisté a víme, že vše netrvá věčně. Někdy je to však kratší než jsme čekali. A tenhle fakt, bolí, byť nás může utěšovat, že jsme to čekali. Ale porod taky čekáme a stejně je to bolestivé překvapení a nikdy si na tu bolest nezvykneme. U porodu je nám krásnou útěchou narození miminka a veškerá bolest odejde. Ale co je útěcha u konce něčeho krásného, něčeho, co vám bude chybět, co vám chybí…..co vás teď bolí….

Byla jsem opravdu šťastná, na moment jsem začala věřit, že můžu zase milovat, protože to byly jedinečné okamžiky a ty mi z mé hlavy, srdce a duše nikdo nevezme. Opravdu to byl jen týden? Ptáte se…..opravdu to byl jen týden a někdy týden stačí, aby se svět zastavil, abychom mohli toho druhého pohladit, políbit jeho rty, podívat se do očí a pocítit ten hřejivý pocit toho, že žijete.

Proč se nám dějí v životě šílenosti? Protože nám otvírají naše oči, naše duše, naše srdce a občas i pusy, když nám spadne brada……

Tento mladý muž, jakože je opravdu mladý, mi ukázal, že ještě neumírám a že láska může přijít v jakémkoliv věku. A i přesto, jak moc bych ho chtěla vidět znovu a znovu, tak vím, že v životě nemůže mít člověk úplně všechno. Ale taky mi ukázal, že za některé věci, lidi, lásku….stojí bojovat….

Bojujte, i když nevidíte cílovou čáru…..on se na trati objeví někdo, kdo vám podá ruku….dřív nebo později ano.