pondělí 8. srpna 2016

Centrifuga

Potřebuji zastavit mozek, mé myšlení…..přestat se snažit být šťastná. Někdy přijde chvíle, kdy nemáte chuť žít. Asi ji zažil každý. Mám asi jen špatné období, období bezmoci a nemožnosti to ze dne na den změnit. Ale nic nejde hned….bohužel.

Jeden den svítí slunce, buší vám srdce, zubíte se na svět a věříte, že je šťastné období za dveřmi. Vlastně ho držíte téměř za ruku, usmívá se na vás, hladí po tváři, líbá na krku a miluje vaše sténání, ale pak zjistíte, že vám vzal někdo klíč a z hezkých chvilek se stává volání o pomoc a místo sténání je to jen smutný pláč.

Snažím se přijít na to, kde to stále dělám chybu, kde se ten kruh uzavřel a já se v setrvačnosti začala točit stále dokola. Nesnáším kolotoče a lunaparky, je mi z nich zle a točí se mi hlava. Skoro to vypadá, že velkou část svého života žiji tak trochu v ožraleckém rauši z toho neustálého točení se dokola. Pokaždé, když začnu střízlivět a vystupovat z kolotoče, zjistím, že ta pitomá centrifuga ještě nezastavila a že bych se mohla zabít. Co je tedy lepší? Žít ten svůj podělaný život a nebo umřít? To jsou totiž možnosti, které jsou hned….jsou zde a nabízejí se…..ale my je nechceme….já je nechci.

Pomalu ten kolotoč zastavím…..už jste někdy zastavovali centrifugu? Já ne! A upřímně, ani nevím, jak na to. Ale zastavím ji, i kdybych měla čekat, až dojde šťáva a nebo mi přijde někdo na pomoc a vypne nekonečný masakr. Víra v lepší zítřky se vyplatí, věřím v to.

Všichni si zasloužíme život podle našich představ. Každý si zasloužíme mít možnost vystoupit z atrakce, která nám nedělá dobře a točí se nám z ní palice. Možná vše nejde hned, ale budu zase šťastná, jednou určitě. Zatím mi pomáhají mé děti, protože pro ně se směju ráda a má rodina, protože bez nich bych byla úplně sama s těmi mými třemi knoflíčky.

Takže díky bohu, že nejsem sama, že mám pro koho žít a důvod zastavit tu šílenou atrakci.

Krásný večer

Žádné komentáře:

Okomentovat